WATTY PRO BĚŽCE

Pravděpodobně to není poprvé, co slyšíte o běhání s výkonem a měřičích wattového výkonu pro běžce. Předpokládám, že jste již také zaslechli o některých jejich výhodách jako například: Přesná kvantifikace zatížení a tréninkové dávky, okamžitá reakce na změny intenzity, nezávislost na vnějších vlivech (vítr, sklon svahu, kvalita GPS signálu), odstranění některých nectností při trénování pomocí srdeční frekvence (opožděná odezva na zátěž, závislost na aktuálních vnějších i vnitřních podmínkách), ale zejména univerzální platnost wattových metrik. Wattové ukazatele totiž na rozdíl od těch tepových nebo tempových umožňují porovnávat změny výkonnosti den po dni, ale i mezi běžci navzájem a do určité míry i dokonce nezávisle na terénu v kterém se běžec pohybuje.

Díky svým unikátním možnostem tak běžecké watty výrazně nabírají na síle a dělají v současnosti z této problematiky velmi důležité téma pro každého běžce, triatlonistu a trenéra.

Kvalita wattových výstupů pro běžce si prošla za desetiletí, kdy jsou na trhu dostupné, výrazným vývojem a dnes s nimi počítá drtivá většina výrobců, v čele s Garminem, Polarem, Corosem, ale i Applem a s tím, jak se dostupnost wattových měřičů a použitelnost wattových výstupů stává i pro běžného "smrtelníka" bezproblémovou, roste pochopitelně i zájem o jejich smysluplné využití.

A není se co divit, ty nejlepší senzory dnes představují doslova špičkovou laboratoř lidského výkonu na vaší noze, pomocí které můžete získat přístup ke kvalitě odrazu i došlapu, individuální fyziologii, vašemu aerobnímu a anaerobnímu energetickému příspěvku, podílu spalování tuků a sacharidů, produkci laktátu, rychlosti regenerace a mnoha dalším důležitým ukazatelům založeným na výkonu při běhu.

Díl 1.

BĚŽECKÉ PROKLETÍ JMÉNEM TEMPO

Stigma běžeckého stadionu a tempa je silnější než si dokážeme představit. A je to vlastně logické. Dobrého běžce poznáte podle toho že se jde vyklusat tempem pět na kilometr, špičkového maratonce zase tak že mu kilometr trvá pouhé tři minuty.

Logickou mantrou výkonnostního běžce je tedy snaha ubezpečit se, jak moc se uvedenému cíli 5:00/km nebo 2:57/km blíží a nebo naopak neblíží. Všechno ostatní jsou jen řeči. A co společného tedy s tím mají nějaké ty watty? Vždyť je to pouze fyzikální hříčka odtržená od denní tréninkové rutiny! Jak by mi proboha zrovna tahle věc mohla pomoci stát se rychlejším běžcem?

Pokud se bavíme o atletickém běžeckého oválu, pak zde má tempová oligarchie své hluboké kořeny a opodstatnění. Je to totiž neuvěřitelně jednoduchá a tvrdá pravda, zahrnující celý komplex našich pohybových dovedností, včetně aktuální výkonnosti a fyzické připravenosti. Tato metrika je navíc dlouhá léta dokumentovaná v análech a tréninkových denících a to je její obrovská deviza. Řečí tempa jsme se naučili hovořit s denní rutinou, naši trenéři přesně vědí co které tempo dělá s naším tělem. Nebo alespoň se tak někdy tváří.

Ostatně úplně stejně je tomu u plavců a dalších rychlostních disciplín. Ale stejně jako v plaveckém bazénu, můžete mít fyzičku jakou chcete, pokud nemáte vyplavanou techniku dostanete na vyučenou od každého benjamínka z plavecké/běžecké přípravky. Jak je to možné? Ano, pomocí tempa, nebo chcete-li rychlosti sportovce, lze dokumentovat jeho absolutní výkonnost na dráze či v bazénu a poměrně jednoduše (pokud víte jak na to) a předepisovat zatížení v těchto podmínkách. A to je asi tak vše. O efektivitě jeho běžeckého kroku nebo záběru pod vodou se nedozvíte nic. A o tom jak se na dané zatížení tváří sportovcovo tělo, tedy jak moc energie na svůj pohyb v danou chvíli vydává se dozvíte jen velmi málo.

Ani s meřičem tepové frekvence se Vám zas tak dobré informace nedostane. Něco z jeho tepovky určitě zjistíte, ale je třeba mít na zřeteli, že na jeho pracovních tepech se logicky odráží aktuální stav jeho kompletního vnitřního prostředí, tedy i to kolik si dal před tréninkem kávy, jaká je okolní teplota (tedy kolik musí při běhu jeho tělo uchladit), jak jsou na tom po hodině běhu jeho cukry, případně kompletní (de)hydratace jeho organismu.

Co by ale opravdu zajímavé bylo, je otázka jak třeba změřit a alespoň o 1% vylepšit dopřednou složku pohybu, zmenšit ztráty tedy vylepšit recyklaci energie běžce při dopadu (viz. projekty typu Nike Vaporfly 4%), nebo přesněji popsat kvalitu a kvantitu zatížení sportovce, která povede k jeho největšímu progresu.

Bavíme se tedy jednak o té kvalitativní straně běžeckého kroku, ale také o té kvantitativní stránce - tedy přesnému určení konkrétní tréninkové dávky.

Posedlost tempem je logická a opodstatněná. Pokud milujete atletický ovál a nebo máte alespoň k dispozici nekonečnou náhorní planinu, není moc co řešit. Tempo může odvést a odvede dobrou službu. Má to však háček - nikdy se nedozvíte nic o kvalitě běžeckého kroku a aby trénink byl efektivní, musíte přesně vědět, jaký má předepsané tempo vliv na daného běžce. Tedy jaké energetické pásmo v jeho organizmu stimulujete. Bez této znalosti se nejedná o tréninkový předpis, ale pokus trefit se do jeho organismu odpovídajícím tréninkovým stimulem.

Abych byl úplně korektní, atletický ovál není špatně, rychlostní a tempový trénink podle stopek (nebo tempa chcete-li) je nutnost minimálně proto, abych se cítil komfortně ve své závodní rychlosti. Intervaly, úseky, abeceda, plyometrie to vše má svůj hluboký důvod a opodstatnění. A tady jsou ty stopky zcela na místě. Ale ani tohle osvědčené prostředí watty nevylučuje. Ba naopak. Je skvělé vidět, jak se mi daří tempo 3:30 s nižším a nižším wattovým úsilím a jak mne to stojí méně a méně sil.

Pokud tedy chcete znát něco o kvalitě vašeho tréninkového procesu, přesněji kvantifikovat svoji tréninkovou dávku lépe něž jen pomocí uběhnutých km a trénovat i mimo atletický ovál, je celá problematika výrazně složitější. Tedy přesněji řečeno byla. Než přišly ke slovu watty.

Ale o tom až v příštím díle.

Autor textu: Robert Kleiner, S1W